Poradna Na počátku vznikla, aby podpořila ženy, které se ocitly v situaci nečekaného těhotenství. „Mami, tati, máte chvilku?“ I tak může začínat rozhovor, v němž vám chce vaše blízká osoba říct, že čeká dítě, které nebylo v plánu. Jak v takové situaci vhodně reagovat, jsme se zeptali vedoucí sociální pracovnice Poradny Na počátku Jitky Došlové.
Když takhle přijde někdo blízký s takovou zprávou, tak to vnímám jako vyjádření velké důvěry a toho vztahu, který mezi sebou mají. Protože zvlášť když je to v situaci, kdy to nebylo v plánu, tak tohle je zpráva, která se neříká úplně lehce a každému. To se říká opravdu těm nejbližším lidem, ke kterým má člověk důvěru. Tohle bych měla jako první na paměti, že ten, kdo mi to říká, má ke mně důvěru a věří našemu vztahu. Jsem pro něj opora, jsem pro něj důležitý člověk.
Jak důvěru nezklamat?
Samozřejmě, člověk je autentický a nejdřív prožívá nějaké emoce. A je v pořádku říct úplně autenticky: Tos mě zaskočila, to jsem nečekal. To je novinka, nečekaná zpráva. A člověku se honí hlavou i vlastní myšlenky a prvně tam naskakují ty problémy, což je úplně přirozená věc. Ale možná bych se v tomhle trošku jako zastavila, zkusila tohle upozadit ty svoje myšlenky a zkusila bych poslouchat toho druhého právě, toho blízkého, kdo mi to říká. Protože on si ten rozhovor už plánoval a připravoval se na něj a určitě už má připraveno, co mi chce říct. Takže bych možná v tomhle se trošku na začátku. Dokážu si představit, že je přirozený, že má člověk myšlenky a emoce, které chce sdělit. To bych ale vůlí upozadila a dala ten prostor a ten čas tomu, kdo mi to říká a nechala ho mluvit to, co má připraveno a to, co považuje za důležité. A pak bych na to reagovala.
Jak vzájemný dialog podpořit?
Klidně autenticky na začátku říct „fakt? to jsi mě zaskočila, to jsem nečekala“, i klidně říct „nevím, co říct“, „sem ráda, že mi to říkáš“ a nechat ho mluvit. Záleží na tom vztahu, který mezi sebou máme, jak spolu mluvíme. Přirozenost je určitě důležitá. První emocionální reakce může být velmi silná, ale i zavádějící.
Kdy na místě otázka „můžu ti nějak pomoct“?
To by mělo zaznít úplně na konci. A když by to měla být pomoc nějaká konkrétní, tak by to měla být pomoc, kterou opravdu dokážu splnit. Neslibovat něco, co nedokážu splnit. Nebo i když mě teď třeba nic nenapadá a chci nabídnout pomoc, tak ji nabídnout. Nebo říct, „když budeš potřebovat, můžeš se na mě obrátit“.
Poradna Na počátku je tu pro ženy, které se ocitly v situaci nečekaného těhotenství a zpravidla řeší zároveň další obtíže. Může to být nevyhovující nebo zcela chybějící bydlení, narušené vztahy v rodině nebo neúnosná finanční situace. Nejen v těchto případech dokáže Poradna Na počátku pomoct.
Co když se na mě ten člověk s důvěrou obrátí a moje představa o jeho životě byla úplně jiná, vnitřně tu situaci odmítám.
To si taky dokážu představit a je úplně přirozené, že to tam člověku naskakuje. Je úplně v pořádku tohle říct, že potřebuji čas tuhle novinu zpracovat. I třeba říct, že teď k tomu nedokážu nic říct, ale že o tom můžeme mluvit někdy příště. Dokážu si představit, že emoce a myšlenky hrají velkou roli. A když by se tenhle rozhovor nepovedl podle mých představ, zpětně bych si říkala, že jsem měla zareagovat jinak, tak pořád je možnost o tom znovu mluvit nebo nabídnout tu pomoc.
Umím si představit, že třeba i partner a otec dítěte řekne něco nešikovného jako „Tak to je konec.“ A pak si uvědomí, že to nebyla úplně ideální reakce. Může to nějak člověk napravit nebo udělat nějaké další kroky potom?
Jako v každé jiné takto těžké situaci, nebo když je to věc, která mění naše životy, je dobré o tom mluvit opakovaně. A vědět, že to je první reakce a první rozhovor. Žena už tuhle zprávu ví nějakou dobu a druhým to říká už s nějakou přípravou. Ale ti druzí na to nejsou připraveni. Je to opravdu novinka. Je úplně přirozené, že první reakce jsou pod vlivem nějakých emocí, ale ty další reakce už můžou být úplně jiné. Nebát se víckrát o tom mluvit. A ten dialog může začít jakákoliv strana.
Takže možná ani ze strany těhotné ženy není vhodné hodnotit vzájemný vztah a situaci na základě první reakce?
Je to podobné, jako když ona se tu zprávu dozví. Když si udělá těhotenský text, jaké byly její první myšlenky. Jestliže to bylo nečekané těhotenství, taky naskakují hned obavy emoce, které nejsou úplně pozitivní. A druzí to mají stejně. Někdo je bezprostřední a ty emoce hned říká nebo jsou viditelné a někdo se v nich dokáže víc ovládat. Ale ta žena se na to může zkusit podívat i takhle. Že pro ty lidi je to stejná novinka jako pro ni, když se to dozvěděla. Ona už v tomhle má trochu náskok, protože ona má za sebou nějaké hodiny, dny, kdy tu zprávu už ví, a s druhými lidmi už mluví v situaci, kdy už se nějak připravila. V tomhle ona je o krok napřed. Ostatní si musí tímhle stejným projít jako ona si tímhle prošla. Takže to chce takovou trpělivost z obou stran. Což takhle v životě nemusí být a ani bych si to nevyčítala, kdy by to tak nebylo.
