V Poradně Na počátku i v našich azylových zařízeních se čas od času setkáme s ženami, které zvažují možnost dát své dítě k adopci. Tyto ženy se rozhodují často na základě zhodnocení své ekonomické nebo sociální situace. Chybí vhodné ubytování, biologičtí rodiče už pečují o několik dětí nebo chybí jiné potřeby nezbytné pro dostatečnou péči o nového potomka.
I když se to na první pohled nezdá, žena, která dá své dítě k adopci, tím vyjadřuje svou mateřskou lásku. Rozumně vyhodnotí situaci svou a své rodiny a jedná s cílem zajistit dobrou budoucnost dítěte v lepším prostředí. „Tyto ženy jsou pro systém téměř neviditelné, úplně to platí v období před porodem. Už v té době ale potřebují informace o tom, co mohou dělat, jaká mají práva a povinnosti. Jak toto období zvládnout s ohledem na sebe i na dítě co nejlépe,“ popisuje sociální pracovnice Poradny Na počátku Eva Grünwaldová.
Ženy, které chtějí dát dítě k adopci, často prožívají strach z odsouzení a mnohdy tápou. „Není divu. Kromě toho, že jich je ročně jen pár stovek, postupy spolupráce s nimi se liší kraj od kraje, ale i porodnice od porodnice,“ vysvětluje vedoucí Poradny Na počátku Jitka Došlová. „My ale takovým ženám můžeme poskytnout informace a doprovázení, chápeme jejich situaci a vnímáme jejich potřeby,“ doplňuje. Na Poradnu Na počátku se obracejí i ženy, které daly své dítě k adopci kdykoliv v minulosti. Nachází tu psychologickou pomoc, bezpečný prostor pro sdílení svých pocitů a toho, co se stalo.
Jak k ženám a někdy i párům, které se rozhodnou dát své dítě k adopci, konkrétně přistupuje stát? Jaká péče se jim dostává po porodu a co prakticky mohou čekat, když zvažují jít cestou adopce? Na to všechno jsme se ptaly Jiřího Horta, sociálního pracovníka z SOS Dětských vesniček, který má bohaté zkušenosti s doprovázením rodin, které jsou zapojeny do náhradní rodinné péče, kam spadá adopce a pěstounská péče. Jeho cenné zkušenosti i empatický přístup k rodinám byl velmi inspirativní a informačně pracovnice Na počátku opět posunul.
