S novým rokem převzala roli výkonné ředitelky Na počátku Barbora Bumbová, dosavadní vedoucí Domova pro dětský život a sociální pracovnice. Tři roky vedla nejstarší pobytovou službu organizace a se zkušenostmi z neziskového i soukromého sektoru přebírá funkci po odcházející ředitelce Evě Vondrákové. V následujícím rozhovoru se dozvíte víc o ní i o jejich představách o směřování organizace.
Co tě přivedlo do Na počátku?
K Na počátku mě přitáhla Marťa Kunstová (pozn. tehdejší vedoucí Domova pro dětský život), potřebovala do Domova sociálního pracovníka. Před mateřskou jsem si neuměla představit, že budu pracovat v azylovém domě pro mámy s dětmi. Neměla jsem k nim vybudovanou empatii. Asi bych na ně byla přísná a nechápala bych, jak vedou život. Až dvojitá mateřská všechno změnila. Změnila můj pohled. Pak už si člověk umí představit, co je schopen zvládnout a co ne. Tehdy jsem kývla, že jdu do toho.
Které z dosavadních zkušeností ve funkci ředitelky určitě využiješ?
Jak se mi ten profesní život profiluje, vidím, že mě hodně baví organizační činnosti. Baví mě něco budovat a posouvat. Mám ráda výzvy. Zároveň potřebuji různorodou práci. Nesmí chybět kontakt s lidmi, s třetí stranou, kterou jsou uživatelky služeb. To vím, že mě naplňuje a motivuje k další práci.
Které současné projekty a služby Na počátku považuješ za nejpřínosnější a chtěla bys je víc rozvíjet?
Rozhodně všechny naše služby jsou přínosné a na svém místě. Mají svou náplň a odpovídají současné poptávce. Určitě vidím potenciál v rozvoji preventivních programů a řízení projektů. Chci mít do budoucna podklady připravené tak, abychom uměli pružněji reagovat na projektové a finanční výzvy.
Chtěla bys rozjet něco nového?
V tuhle chvíli nedokážu nic takového říct. Jsme v procesu předávání funkce a potřebuji organizaci poznat z nového pohledu. Naopak chci pozorovat, učit se. Nejméně první tři měsíce nebudu dělat výrazné kroky. Co víme, že chceme a máme rozpracované, je oblast kyberbezpečnosti a budoucí využití domku na Soběšické. Ten objekt chátrá a je to potenciál, který není využitý. Hledáme, co s ním, aby to odpovídalo poptávce, lokalitě a naší cílové skupině. Zároveň abychom nevymysleli něco, co nebude uživitelné.
Na co se zaměříš hned od začátku?
Ráda bych se oprostila od toho, co vím a znám a ráda bych organizaci nahlídla znovu, zvrcha a komplexně. Chci se ptát konkrétních lidí, co potřebují oni, jejich služby a zaměstnanci, kde vidí úskalí a co nám jde. A to je možná to, na co bych se chtěla zaměřit. Vytáhnou z nás to, co umíme, v čem jsme nejlepší, naše know how, a to i víc zveřejňovat, protože je to potřeba. Je potřeba vědět, že jsme v něčem nejlepší, protože jsme.
Co se bude v nejbližších třech letech dít na adrese sídla organizace, na Soběšické?
Určitě velké změny, protože to je budova, která v tuhle chvíli není použitelná pro jakoukoliv službu. V současnou chvíli hledáme cesty. Zatím jsou to bohužel kroky do prázdna. Chceme vytvořit smysluplný projekt, co se týče budovy, jejího využití a služby. Zároveň hledáme finanční možnosti, jak ho zajistit, protože to bude velký balík pro naši organizaci.
Co mohou dárci očekávat od Na počátku pod tvým vedením?
Důležité je, jasně s dárci komunikovat, ať už o našich projektových záměrech, o tom co se podařilo, i o tom, co se nepodařilo. Protože samozřejmě se stává, že naplánujeme projekt a buď nevyjde finanční stránka nebo zjistíme, že to někde narazilo. I tyhle drobné odchylky chci čistě komunikovat tak, aby to pro ně bylo čitelné.
Jak si představuješ naplňování poslání Na počátku v praxi?
Určitě prostřednictvím našich služeb. Máme nastavené tři služby pro maminky s dětmi, které jsou na svém místě, mají své klientky a jedou na velmi vysoké úrovni. Můžu se opřít o motivovaný a odborný tým pracovníků. Mým cílem bude ho udržovat, pečovat o něj a zároveň vytvářet podmínky, aby lidé měli pocit stability a podpory. To bude můj hlavní úkol.
Jakou přidanou hodnotu Na počátku přináší těhotným ženám a matkám s dětmi?
Určitě pocit přijetí. Například teď aktuálně řešíme maminku, která se rozhodla hledat bydlení. Začala obvolávat azylové domy i regulérní ubytování. V průběhu, ale i poté, co bydlení našla, naráží na velké nepřijetí a nepochopení. Kde není přijetí, není prostor pro vzájemnou a vstřícnou komunikaci. Přijetí je něco, co si chceme určitě udržet, a je to něco, co u nás klientky opravdu můžou zažívat.
Dosud ses hodně věnovala i přímé péči o ženy v Domově pro dětský život, čemuž se teď už tolik nedostaneš. Co ti na tom bude chybět?
Ta energie. Když máma přiběhne oznámit, že sama upekla třeba perník. V životě to předtím nedělala, minulé pokusy nedopadly, trénovala to s pracovnicí a teď nám přinesla ochutnat, co se jí konečně povedlo. To mi bude chybět. Naštěstí budu mít kancelář pořád tady v Domově a plánuju navštěvovat i ostatní služby, a tak věřím, že z toho nevypadnu.
Jakou roli bude zastávat současná ředitelka Eva Vondráková a jak si představuješ spolupráci s ní?
Eva zůstává v organizaci na pozici ekonomky. Jsem za to moc vděčná. Bude hodně spolupracovat s účetní a administrativní pracovnicí a mně bude postupně seznamovat s organizací. Předávat organizaci po 30 letech není jednoduché.
Je něco, v čem bys na ni chtěla navázat a něco, co bys chtěla dělat jinak?
Co bych chtěla určitě udržet, ale zároveň se musím hodně rozvíjet sama v sobě, je její schopnost naslouchat. Její schopnost vnímat i osobní rozdíly, ať už partnerů organizace, dárců, zaměstnanců nebo uživatelek. To je u Evy neskutečné a je to pro mě velkou inspirací. Je na druhou stranu potřeba víc propojit služby. Není jednoduché mít službu, preventivní programy a sídlo v Brně, jednu službu V Příložanech (pozn. okres Třebíč) a třetí v Telči. Jsou to velké vzdálenosti, ne všechno vyřeší online svět. Cílem je opravdu vystupovat jako jednotná organizace a stát za sebou navzájem.