Potrat, i pokud se pro něj žena rozhodla dobrovolně, vždy znamená ztrátu – nenarozeného dítěte a neuskutečněného mateřství.

Někdy si žena pocit ztráty nechce připustit a nepříjemné pocity raději vytěsňuje. O svých pocitech s nikým nemluví – někdy z obavy, aby svými problémy blízké okolí nezatěžovala, jindy ze strachu před výsměchem.

Kromě zdravotních problémů se může u ženy po potratu objevit postabortivní syndrom

Jedná se o stresovou reakci, jejími nejčastějšími příznaky jsou:

  • deprese, sebevražedné myšlenky
  • návaly úzkosti a zlosti
  • výčitky, obviňování sebe nebo partnera
  • neshody v partnerském vztahu
  • psychosexuální poruchy,
  • poruchy spánku, noční můry
  • výroční syndrom – nárůst příznaků kolem výročí potratu nebo očekávaného data porodu
  • vyhýbavé chování vůči těhotným ženám, malým dětem
  • poruchy příjmu potravy
  • zneužívání alkoholu nebo drog, aby žena utlumila bolestné emoce nebo unikla z reality
  • přílišné zaujetí myšlenkou na nové otěhotnění – pokus nahradit potracené dítě
  • strach z neplodnosti
  • neschopnost vytvořit si pouto k dalším dětem

Reakce může nastat kdykoliv od potratu až do několika let po něm.

Co pomáhá?

  • uzdravení začíná v okamžiku, jakmile žena začne otevřeně hovořit o tom, co cítí, a o tom, co se stalo – s někým blízkým nebo s odborníkem
  • je důležité prožít smutek ze ztráty, dovolit si truchlit
  • je třeba respektovat, že proces uzdravení může trvat dlouhou dobu a každá žena jím může procházet různými způsoby