Potrat, i pokud se pro něj žena rozhodla dobrovolně, vždy znamená ztrátu – nenarozeného dítěte a neuskutečněného mateřství.
Někdy si žena pocit ztráty nechce připustit a nepříjemné pocity raději vytěsňuje. O svých pocitech s nikým nemluví – někdy z obavy, aby svými problémy blízké okolí nezatěžovala, jindy ze strachu před výsměchem.
Kromě zdravotních problémů se může u ženy po potratu objevit postabortivní syndrom
Jedná se o stresovou reakci, jejími nejčastějšími příznaky jsou:
- deprese, sebevražedné myšlenky
- návaly úzkosti a zlosti
- výčitky, obviňování sebe nebo partnera
- neshody v partnerském vztahu
- psychosexuální poruchy,
- poruchy spánku, noční můry
- výroční syndrom – nárůst příznaků kolem výročí potratu nebo očekávaného data porodu
- vyhýbavé chování vůči těhotným ženám, malým dětem
- poruchy příjmu potravy
- zneužívání alkoholu nebo drog, aby žena utlumila bolestné emoce nebo unikla z reality
- přílišné zaujetí myšlenkou na nové otěhotnění – pokus nahradit potracené dítě
- strach z neplodnosti
- neschopnost vytvořit si pouto k dalším dětem
Reakce může nastat kdykoliv od potratu až do několika let po něm.
Co pomáhá?
- uzdravení začíná v okamžiku, jakmile žena začne otevřeně hovořit o tom, co cítí, a o tom, co se stalo – s někým blízkým nebo s odborníkem
- je důležité prožít smutek ze ztráty, dovolit si truchlit
- je třeba respektovat, že proces uzdravení může trvat dlouhou dobu a každá žena jím může procházet různými způsoby