Věnujeme se naléhavým věcem i zraněním z minulosti

Psychoterapie má ve službách Na počátku své místo. Přicházejí ženy plné bolesti a jen tak po nich vyžadovat, aby činily kroky k navrácení do běžného života ve společnosti, moc nefunguje, píše psychoterapeutka Marie Pacherová.

Když posloucháme příběhy klientek, přáli bychom jim opravdu dlouhodobou terapii, aby se mohly uvolnit z pout minulosti. Zároveň víme, že čas naší spolupráce je někdy až nemilosrdně omezen. Musíme se proto věnovat především naléhavým záležitostem  každodenního života. Obvykle  zůstáváme u zpracování krizových stavů a nedávných vztahových traumat, která ženám berou pevnou půdu pod nohama a zabraňují jim v úspěšném řešení  sociální nouze. Často se  naše klientky  rozhodnou pro nějakou formu výchovného poradenství – zajímá je, jak rozvíjet své děti, aby je připravily na život.

Někdy ale na pole hlubinné terapie vstoupit musíme. Musíme se dotýkat zranění z dětství  a nabízet léčivé možnosti. Bez uzdravení starých ran totiž ženy opakovaně utvářejí svůj život velmi nešťastně.

Může si za to sama?

Do prvních narozenin byla holčička u rodičů, kteří propadali stále hlouběji do závislosti na alkoholu. Možná už tam se naučila neplakat, necítit a raději nic nepotřebovat. Když jí dávali do kojeneckého ústavu, vnímala už svět jako nebezpečný,  prázdný a chudý. Její opuštěnost byla tak bolestná, že se jí určitě naučila necítit. Ve čtyřech letech byla předána do pěstounské rodiny. Pěstounka si děti moc přála, ale vlastní mít nemohla. Manžel trpně souhlasil, ale postupně v něm narůstal stále větší hněv, že mu dítě vzalo jeho výsostné postavení. Nespokojenost začal řešit alkoholem. Vztek si vyléval na ženu a holčičku. Ta si od něj nejvíc pamatuje věty: Neřvi! Opovaž se to někomu říct! Můžeš si za to sama! Hodně útoků se odehrávalo u jídla… a tak holčička přestala ve 14 letech jíst. Anorexie a jiné způsoby agresivity, kterou se dívka naučila obracet proti sobě, jí komplikují život už více než 20 let.  Procházela partnerskými vztahy, v nichž se obviňovala za nesoulad, a snášela násilí, jen aby se jí podařilo udržet rodinu pro své děti.  Zkoušela se léčit, ale v zátěžových situacích se opět vracela k vzorci: „bolestné pocity – zvracení – úleva“.  Přicházela o děti a žít se často stávalo méně přitažlivé než vize klidu po smrti. S dalším těhotenstvím přišla i síla odejít ze vztahu naplněného násilím.  Teď hledá naději na nový začátek v Domově pro dětský život. Tolik si přeje obyčejný život: bydlet s dítětem, chodit do práce, zažít trochu radosti. Stojí  před ní řada úkolů a přitom ve svém okolí nemá žádnou podporu.

V terapii se musí naučit opět cítit své potřeby a hledat, jak je naplnit, pečovat o sebe a chránit se, najít a udržet si vztahy a mít sílu na dospělé zodpovědné jednání. Taková cesta je na léta práce, ale my jí budeme doprovázet jen pár měsíců. Pak věříme na další vstřícné okolnosti přihrané Životem, které jí  pomohou.

Myšlenka na to, jak jsme všichni zapjati v řetězci „dobrých náhod“ mě naplňuje vděčností,  respektem a je mi výzvou k bdělosti. K bdělosti v otázce: co ode mne teď Život očekává a čeho se mám stát součástí.

 

Marie Pacherová, psychoterapeutka


Služby Na počátku podpoříte například zasláním dárcovské textové zprávy na číslo 87 777 ve tvaru:

DMS NAPOCATKU 30 (nebo 60 nebo 90)
Cena jedné DMS je 30, 60 nebo 90 Kč (podle výběru příslušné částky).

V případě dlouhodobé podpory, kterou je možné kdykoliv odvolat, zvolte heslo:
DMS TRV NAPOCATKU 30 (nebo 60 nebo 90)
A každý měsíc se vám automaticky odečte 30 nebo 60 nebo 90 korun.

Více informací na webu www.darcovskasms.cz. Děkujeme.